(Vyšlo v časopisu Ve hvězdách, č. 94, leden a únor 2020)
V předchozích článcích jsme se věnovali cvičení bez pohybu, které patří odedávna mezi tajemství různých škol qigongu, zejména tzv. škol vyšší úrovně. Zřejmě nestarší z nich je škola Zhong Yuan Qigong (Čung jüan čchikung). Pojďme se na ni podívat trochu blíže.
Umění, která dnes souhrnně označujeme jako qigong, byla známa ve staré Číně před mnoha tisíci lety. Předpokládá se, že jejich velký rozvoj nastal v době vlády Žlutého císaře (Huang Di, 2697–2597 př. n. l.). Tradičně byly školy qigongu od poloviny dvacátého století rozdělovány na konfuciánské, taoistické, buddhistické, medicínské (nebo léčebné) a školy bojových umění (nebo školy boxu). Podle přístupu k tréninku a cílům praktikování můžeme mluvit také o tvrdém a lehkém qigongu, tichém a dynamickém qigongu, vnějších školách a vnitřních… V dnešní době se mluví dokonce o vědeckém směru, který se věnuje zkoumání možností a změn organizmu u mistra qigongu nebo u pacienta, vlivem qigongu a zkoumání takových fenoménů, jako je telekineze, teleportace, telepatie… atd.
Systém Zhong Yuan Qigong (ZY Qigong) se rozvíjel v centrální části Číny již před 7 tisíci lety, tedy před vznikem velkých světových náboženství. V průběhu věků docházelo k ovlivňování filosofie i praxe různých škol qigongu, včetně buddhistických, taoistických a konfuciánských mezi sebou, škola Zhong Yuan Qigong však dodnes zůstala nenáboženským systémem a lze ji svým způsobem považovat spíše za směr vědecký, zkoumající principy a podstatu života. Není tedy spojena ani s náboženstvím, politikou ani žádnou ideologií.
Tato škola, patří k celostním systémům, který zahrnuje specifické metody výuky, rozvoje člověka, ozdravování, léčení a také filozofické aspekty. Díky síle vlastních metod výuky a tréninku, své úplnosti a univerzálnosti, jsou mnohé části tohoto systému stále považovány za tajné znalosti, nedostupné široké veřejnosti. Škola se skládá ze tří bloků, částí, které jsou samostatné, vzájemně se však prolínají a podporují.
Prvním blokem je Systém seberozvoje. Název napovídá, že v tomto směru jde o poznání a rozvoj sebe sama. Patří sem výuka rozdělená do pěti stupňů, zahrnující práci s tělem, energetickým systémem a myslí (duší, informací…) - techniky uzdravující tělo a mysl, metody sloužící k odstranění únavy, stresu, omlazování, zlepšení mentálních schopností, zvýšení vitality a dosažení dlouhého, aktivního života, ale také metody pro spirituální rozvoj. Výuka této části školy Zhong Yuan Qigong je dnes rozšířena po celém světě a vyučuje se a praktikuje také v České republice.
Název druhého bloku lze do češtiny nejlépe převést asi jako Medicína obrazy mysli, či Léčení obrazy mysli (angl. Image Medicine, čín. Yi Xiang Yi Xue). Kořeny tohoto odvětví čínské medicíny sahají k dávnému, věhlasnému lékaři Bian Que (Pien Čchüe), žijícím cca 407-310 p.n.l. Někdy proto mluvíme také o Medicíně Bian Que. Tento systém byl pro veřejnost odtajněn v roce 1997. Dnes je rozvíjen a praktikován v mnoha státech světa a každý rok se konají velké mezinárodní konference, na nichž terapeuti prezentují velmi pozoruhodné úspěchy při léčení chorob obtížně léčitelných jinými metodami, nebo těch, které jsou považovány za neléčitelné. I v České republice je několik vyškolených terapeutů a organizuje se výuka tohoto systému.
Třetí blok se doslovně překládá jako Transplantace vědomostí. Slovem transplantace je zde míněn speciální způsob velmi rychlého, bezprostředního, předávání znalostí, a dokonce i schopností a na druhé straně schopnost tyto znalosti a schopnosti efektivně přijímat a vstřebávat. Tato metoda se využívá při výuce na kurzech ZY Qigong, aby studenti co nejdříve pochopili principy cvičení a brzo získali svoji vlastní zkušenost a výsledky. I tím se ZY Qigong velmi odlišuje od jiných škol. V Číně je tato metoda využívána také na specializovaných pracovištích, vybraných školách a univerzitách, na druhé straně je tento blok ještě uzavřen a uvádí se, že odtajněno je pouze asi 5 % znalostí této metody. V některém z dalších článků si možná povíme více.