(Vyšlo v časopisu Ve hvězdách, č. 95, březen a duben 2020).
V minulém článku Zkoumání těla, energie a duše, jsme se krátce věnovali škole Zhong Yuan Qigong (Čung jüan čchi-kung) jako celku. Dnes se krátce podíváme na to, jakým způsobem s tělem, energií a myslí v této starodávné škole qigongu pracujeme.
Prof. Xu Mingtang, hlavní představitel školy, vždy říká, že Zhong Yuan Qigong je jednoduchá věda o životě. Je to proto, že při praktikování tohoto směru qigongu stále více a více do hloubky poznáváme sami sebe, náš život a život obecně, aniž bychom k tomu potřebovali drahé přístroje a vědecké granty. Vše potřebné máme stále s sebou. Naše fyzické tělo, energii, která jím proudí a je přítomná v každé buňce a v každém orgánu a také svoji mysl, emoce, svou duši. I proto můžeme říci, že Zhong Yuan Qigong (ZY Qigong) je ve své podstatě o práci s tělem, energii a duší. Místo slova duše ale můžeme v některých případech a v určitém kontextu, použít také slovo mysl, nebo i informace… V každém případě, z pohledu školy ZY Qigong se právě z těchto tří součástí – těla, energie a duše - skládá člověk a nejen on.
A jakým způsobem tedy tyto tři součásti můžeme zkoumat, pracovat s nimi, rozvíjet je, nebo léčit? Trochu nám napoví hned první přípravný cvik, který se začínající praktikující školy ZY Qigong učí. Tento cvik se jmenuje Dítě se modlí k Buddhovi. Naše tělo při něm zaujímá pozici, která usnadňuje uvolnění těla a proudění energie v kanálech. Dlaně se spojí před hrudníkem tak, že se dotýkají dlaně a prsty. Pak rukama určitým způsobem otáčíme na jednu a na druhou stranu, čímž na fyzické úrovni uvolňujeme klouby zápěstí, částečně lokty, ramena. Ale jen o významu tohoto postavení dlaní by bylo možné napsat článek. Tomuto postavení rukou se na Východě říká mudra úcty. Touto mudrou zdravili Buddhu jeho žáci a dodnes je používána buddhisty jako pozdrav, který vyjadřuje, že ten, kdo zdraví, uznává, nebo rozpoznává, vrozený buddhovský, dokonalý, potenciál zdraveného. Provádění mudry napomáhá sjednocení těla a mysli, utišuje mysl a usnadňuje její koncentraci. Spojené dlaně také představují jednotu dvou protikladů a harmonizují činnost pravé a levé hemisféry mozku. Toto spojení dlaní nám pomáhá rozptýlit rozrušení mysli, takže když se nejprve takto spojí dlaně v pozdravu a teprve potom se začne s konverzací, jak se to dones často dělá na Východě, je pak možné s druhým více v klidu a věcněji komunikovat. Na Západě se pak toto postavení dlaní používá při komunikaci s Bohem, při modlitbě.
Z hlediska energie můžeme říci, že takovéto spojení dlaní při provádění prvního přípravného cviku, kdy jsou v kontaktu body laogong (lao-kung, PC 8) ve středu dlaní, v nás harmonizuje principy jin a jang. To je velmi důležité pro zdraví, protože je známo, že jakýkoli zdravotní problém představuje současně narušení rovnováhy principů yin a yang a naopak – pokud tyto principy v našem těle a energetickém systému uvedeme do rovnováhy a harmonie, tak dochází k uzdravení.
Nejzajímavější jsou ale účinky na úrovni mysli, či úrovni duše, nebo můžeme také říci na úrovni informační. Pro práci s touto úrovní používáme při cvičení obraz. Jde o obraz (v) naší mysli, který obsahuje velké množství informací, kterými můžeme působit na celou bytost - tělo, energii i mysl. Lze to přirovnat k naprogramování softwaru (vytvoření obrazu), který následně využíváme k získání požadovaných výsledků a změn v organizmu (při provádění cviku). Jeden z obrazů, který používáme u prvního přípravného cviku spočívá v tom, že si představujeme, že jsme se vrátili zpět do dětství. Ztotožňujeme se představou „já jsem dítě“ a tím získáváme prostřednictvím představovaného obrazu vlastnosti a schopnosti dítěte. Jde o to, že děti jsou mnohem pružnější, živější a otevřenější než dospělí, nemají množství předsudků, mají velkou schopnost se učit a žít v přítomném okamžiku. Mají obecně více energie a jsou zdravější než lidé v pokročilém věku. Jinými slovy – používání obrazu „já jsem dítě“ vede k omlazení organizmu. Tuto skutečnost, dokládá i dnes už notoricky známý experiment profesorky psychologie Ellen Langer, který provedla ve spolupráci s kolegy z univerzity Yale v roce 1981. Tehdy vzala skupinu asi osmi mužů ve věku 70 až 80 let, odvezla je do domu v New Hampshire, kde pobývali několik dní ve speciálně upravených „kulisách“, které připomínaly období konce 50. let a bylo jim řečeno, aby se chovali jako když byli mladí. Četli staré noviny, poslouchali tehdejší vysílání z rádia, dívali se na dřívější černobílou televizi…, mluvili o událostech, k nimž došlo před desítkami let. Po týdnu dorazila druhá skupina, která měla za úkol pouze vzpomínat na mládí.
Výsledky pokusu všechny překvapily. Ve všech sledovaných parametrech účastníci experimentu jako by omládli. Nejvíce ti, kteří jen nevzpomínali, ale chovali se tak, jako kdyby byli skutečně o desítky let mladší, a tím vlastně nejlépe naplnili obraz mládí.
Kromě obrazu dítěte, však u cviku Dítě se modlí k Buddhovi pracujeme ještě s obrazem a symbolikou Buddhy, případně jiné dokonalé, moudré osoby a s pomocí naší pozornosti a pohybu rukou pak od ní přijímáme energii a informaci, která nám umožňuje získat mimo jiné moudrost a odpovědi na naše otázky. Využíváme při tom další z principů školy ZY Qigong, ale to by bylo opět na dlouhé vyprávění.
V každém případě však můžeme říci, že už od prvního vyučovaného cviku získáváme nástroje k práci na celé naší bytosti, na všech úrovních těla, energie a mysli a můžeme tak opravdu začít měnit náš život.
Petr Kochlík
Comments